This article is written in the Czech language because it is aimed at supporting Czech tourism. 

Nepotřebujeme dvě miliardy na podporu českého turismu?!

zdroj: https://www.hlidacstatu.cz/texty/mmr-odstranilo-material-o-medialni-podpore-cestovniho-ruchu-ve-vysi-2-miliardy-korun/ 

Já za svoje daně ráda podpořím český turismus ale trochu jinak, podstatně levněji a na základě vlastního příběhu.

Macha lake Během karantény jsem měla asi trochu jiný příběh než mnoho ostatních. Nebyla jsem zavřená doma, ale mohla běhat v prázdném lese, nekoukala doma v bezpečí na televizi ale vytvořila si záhon a začala zahradničit.
Neustále se sluchátkama na uších jsem se v hlavě vyrovnávala s tím, že letošní rok a možná ani ten další už nebude takový jaký měl být. Že už vlastně celý ten svět ve kterém jsem tak dlouho nějak proplouvala, nikdy nebude jako dřív.

Najednou vše bylo online, najednou všeho bylo všude hodně. Každý se ke všemu vyjadřoval, každý zaujal nějakou pozici, místo a nebo mind setup co se bude dít. Každý druhý byl až tak online interaktivní, že jsem si ani nevšimla, že jsem si omylem odinstalovala messenger a facebook z telefonu. Omezila vše jen na blízké kontakty. A definitivně všude zablokovala video calls. To zvládám fakt jen výjimečně.

video calls OJ.

Cítila jsem velkou nespravedlnost a zároveň dost velký strach co se mnou bude. Měla jsem ale to štěstí, že mě týden před vyhlášením nouzového stavu odvezli domů. Tam kde jsem vyrůstala a tam, kde jsem byla aspoň na pár let dítětem. Tam kde jsem byla ještě nedeformovaná a neotlučená malá Kaolína. Po čase to vše do sebe postupně začalo zapadat a tak na základě mé každodenní mantry “Zpátky ke kořenům”, jsem postupně našla zase sama sebe. V některých směrech svého života se ještě hledám ale to prý k tomu patří.

Tak si tak teď lížu jednu ránu za druhou, ty co jsem v životě posbírala a neměla prostředí nebo čas řešit, z těch co zbyly jen jizvy které jsem uměla tak dokonale skrývat.

Nahoru a dolu. Jasně, Projdeš si několika měsíční terapii, kdy lynčuješ sama sebe za to jaká jsi byla imbecilka. A  pak taky za dalších tisíc fuckupů, ale držme se teď v té pozitivní rovině. Vlastně jsem to potřebovala. Zastavit se, né online, né na oko, nebo si dát o pár skleniček týdně míň. Ale prostě zastavit se úplně. Ve stylu: že se brzdí na poslední chvilku, všude po okolí se rozléhá pištění a kouř od pneumatik, zarazíš si dech o bezpečnostní pás, jak sebou škubneš a vyjeveně koukáš všude kolem sebe v šoku, s otevřenými ústy a povětšinou pozvednutým obočím, co se vlastně zpětně stalo. Takhle se zastavit. To jsem potřebovala. Vlastně se o tom stále přesvědčuji.

Beztak v záhy přišel další problém a cíl co bylo potřeba vyřešit. Na tom se ještě pracuje. Takže nějaký ten tlak tam stejně byl a je. Jako zázrakem jsem zhubla, moje pleť byla opět jak v pubertě, dokonce jsme našla krabice s oblečením, který už je zase v trendu. A jako bonus navíc, jsem se vešla do oblečení, které mi v 15ti vyselo v šatníku a já ho odmítala nosit, protože nebylo dost husťácký.

Byla jsem zase sama sebou, bez lidí, bez okolních ruchů, se starými rodinnými problémy a tak dále. Vlastně je to fajn příležitost to všechno nějak celé přetvořit. Nehonit se za úspěchem, uznáním a bartery, ale mít skutečně ráda sama sebe. Byla a jsem tu jen Já a okolní příroda, která je fakt nádherná.

Taková jaká jsem, jsem brutální. Jak by Řekla Ema Muller. Jestli jste ještě nepostřehli tuto inspirativní ženu tak musíte!

Toť asi úvodní příběh k Back to The Roots, tedy ta pozitivní část na tom.
Vznikl projekt pro který hledáme partnerská místa, oč jde a proč do toho jít s námi, se dočtete v dalším článku. HERE -> https://kao-oui.com/back-to-the-roots-projekt-na-ktery-neni-potreba-dve-miliardy/ 

 

Pin It on Pinterest